Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Ježíšovo Srdce je plné lásky, odpuštění, milosrdenství. Volá a klepe na brány našeho srdce, abychom mu otevřeli a svěřili mu celý náš život.

Ve všech národech jesrdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolemlásky. Srdce je symbolem našeho nitra. U člověka vyjadřuje srdce jeho celkovýcharakter. Protože srdce je výchozím bodem veškerého lidského jednání, myšlenía cítění. Ježíš řekl: Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré;zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Neboť ze srdce vycházejí špatnémyšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. Tojsou věci, které člověka znesvěcují.

V knize Příslovíčteme: Zatvrzelé srdce bude obtíženo bolestmi, hříšník vrší jeden hřích nadruhý. Zatvrzelé srdce nakonec špatně skončí, kdo si zahrává s nebezpečím,nakonec v něm zahyne. Především střež a chraň své srdce, vždyť z něho vycházíživot. Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

Pravápodstata člověka nespočívá v jeho zevnějšku, kráse či síle, ale v jeho nitru, vjeho srdci. Bůh se nedívá na to, co člověk pokládá za hlavní. Člověk sedívá jen na to, co má před očima. Hospodin však hledí na srdce (1Sam16,7). Člověk už kdysi o nové srdce prosil: „Stvoř mi čisté srdce Bože“ (Žl 51,12); a sám Bůh dar nového srdceslíbil: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26).Zaslíbil Bůh: Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce zmasa (Ez 36,26).

Nám všem velmiprospěje, když si čas od času položíme otázku: Do čeho vklá­dám své srdce? Jakýje můj poklad? Na co obvykle myslím? Na co se soustředí mé nejhlubší myšlenky?

Bůh má právo se násptát: "Myslíš na mne? Setrváváš v mé přítomnosti? Vyhledáváš mou oporu?Hledáš mě jako světlo svého života, jako svůj štít, jako své všechno? "Kdose neodevzdává Ježíši Kristu, nemá živou víru. Když necháváš Boha na okraji životanebo jej vůbec nebereš v úvahu, pak se nediv, že žiješ v morálnímchaosu, že s ničím nestíháš a ani nerozumíš k čemu to všechno je. Nikdyneztrácej smysl pro to, co je nadpřirozené. Ve vnitřním životě, stejně takjako v lidské lásce, je třeba vytrvat. Ano, musíš si mnohokrát opakovaněpromýšlet jedno a to samé, dokud neobjevíš nový horizont. Ježíš si v roce 1674stěžoval řeholní sestře Markétě Marii Alacoque: "Je velmi mnoho těch,kteří mně odplácí nevděkem a pohanou. Ať je proto ustanovena zvláštní slavnostk uctění mého Srdce."

Markéta viděla BožskéSrdce v oslňujícím lesku ovinuté trním a přizdobené křížem. Ježíš jí ukázal natoto své Srdce, aby k němu hořela láskou a rozšiřovala k němu úctu v jehocírkvi. Součástí úcty má být i přijímání eucharistického Kristova Těla a adoraceo prvních pátcích. Již za 9 po sobě jdoucích 1. pátků (včetně svátosti smíření)nabízí milost pokání při umírání, že lidé nezemřou bez přijetí svatýchsvátostí. Pro ctitele tohoto Srdce dal r. 1685 Markétě 12 přislíbení, kterájsou podmíněna nejen uvedenou úctou, ale i úsilím žít podle evangelia, zejménaosmi blahoslavenství, která jsou pokyny Ježíšovy, nikoli tedy pravidla lidskéhopůvodu.

Sv. Augustin napsal:Kolikrát Pán ohlašoval člověka blahoslaveným? Jaké důvody věčného štěstícitoval, jaké dobré skutky, jaké dary, zásluhy i odměny? Hle jak sepředstavují: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeskékrálovství. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší,neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní pospravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť onidojdou milosrdenství. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazvániBožími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboťjejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mnětupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se ajásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

Vidět Boha je slíbenojen lidem čistého srdce. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidětBoha. Srdce je symbolem našeho nitra, symbolem lásky. Naše láska i dušepotřebují být živeny, ale svět je nenasytí. Ten živí jen naše ego a tělesnétouhy, abychom v nich viděli náhradu za duši a lásku. Jejich ovládáním nás ten,který vládne zkaženosti světa, chce podobně jako Adama a Evu, zmást aodloučením od Pravdy zničit.

Dnešní slavnost jesvátkem Lásky i výzvou k otevření vlastního srdce, k přijetí milosti, abytoužilo připodobnit se Ježíšovu Srdci. Bůh nás miloval věčnou láskou (srov. Jer31,3) a otevřel nám v Srdci svého Syna pramen milosti a slitování. - K tomunesmíme zůstat lhostejní. Úcta Božského srdce má málo společného s obdobímbaroka. Není ani jakýmsi náboženským luxusem, přepychem, který by se sobeckysoustřeďoval jen na sebe a na svoji vlastní duši. Vždyť v této pobožnosti seklaním srdci, které zapomnělo na sebe, aby ve smrtelné opuštěnosti sňalo naševiny a v naší službě snášelo útrapy dne. Toto Srdce není "sladké"Srdce, ale spíše "děsivé" Srdce. Děsivé pro svou smrtelnou úzkost alásku, se kterou se Bůh sám vydává do rukou svých stvoření, aby jim mohlodpustit viny hříchu. Děsivé pro svou náročnost, se kterou nás vyzývá, abychomse zúčastnili jeho údělu. Děsivé konečně pro důvěru, kterou do nás vkládá přesnaše křehkosti a nestálosti. Na stéble baroka jen dozrálo semeno, které dnes vzemi umírá, aby zítra přineslo novou úrodu. Úrodu osamělého srdce, které másílu rozhodovat, úrodu víry uprostřed ohlušující nevěry, úrodu pevnéhopřesvědčení o Boží existenci uprostřed světa, který lehkomyslně nebo bojácněvyhlašuje, že Bůh je mrtvý. Úrodu vzájemné lásky uprostřed násilnickévypočítavosti egoismu. Úrodu lásky ke kříži a odvahy umírat uprostřed světa,který se honosí vítězstvím nad smrtí, ale ve skutečnosti jen schovává umírajícído nemocnic, prodlužuje jejich smrtelný zápas a přitom se domnívá, žeprodlužuje život. Sv. Faustyna napsala ve svém deníku: 'Dnes mi Ježíšřekl: Často mě nazýváš svým Mistrem. Mému Srdci to je milé, alenezapomínej, má učednice, že jsi učednicí ukřižovaného Mistra, toto jedinéslovo nechť ti stačí. Ty víš, co kříž obsahuje.'

V dnešním světě, vekterém se rozmohlo tolik osamocenosti a beznaděje, potřebují naléhavě ženy,muži i děti poznat Boží srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi staráa které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě, předsudkyani nenávistí. Toto srdce touží jen po jediném: lásku rozdávat a jako odpověďpak lásku přijímat. Toto srdce trpí, když vidí lidské utrpení, a když vidílidskou nedůvěru svěřit se Božímu Srdci, které chce rozdávat útěchu, naději aodvahu.

Sv. Faustyna námzanechala tuto modlitbu: "Mistře můj, veď mě, jsem na tebe odkázanájako nemluvně na lásku své matky. I kdyby se všechno spiklo proti mně, i kdybyse mi země propadala pod nohama, přesto jsem na tvém Srdci klidná."

Bezstálého spojení s Bohem, který je pramen a zdroj pravé lásky, a který má svésrdce otevřené pro každého člověka, nemůžou lidé mezi sebou žít v láskyplnýchvztazích. Ano, právě skrze spojení s Ježíšem, který má otevřené srdce plnélásky, jsme schopni milovat a být milováni. Právě proto pochopit úctu Ježíšovasrdce ve víře, naději a lásce je stále nové dobrodružství, které se završí jentehdy, když člověk odkryje svoje vlastní srdce a zjistí, že tato děsivá hloubkaje plná Boha. Proto přišel Boží Syn na zem, aby ukázal, že Bůh je láska a že másvé srdce otevřené pro každého člověka a říká: „Milovaljsem tě odvěkou láskou a přitáhl jsem tě slitovně na svésrdce“ (Jer 31,3).

P. KrzysztofStrzelczyk, C.Ss.R