Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.´
Správce si řekl: `Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!´
Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi?´ On řekl: `Sto věder oleje.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.´ Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty?´ Odpověděl: `Sto měr obilí.´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.´ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. (Lk 16,1-8)
Prozíravost vůči budoucnosti není nic jiného, než zabezpečení si zdrojů na přežití. V běžném životě jsou různé pokusy co do jistoty své budoucnosti a jejího zajištění. Jsou to různá životní pojištění, spoření a výhodné vklady.
Pán Ježíš nás vybízí, abychom si uvědomili, že pokud i nepoctivý správce myslí na svoji budoucnost, aby přežil, o to více máme na zabezpečení našeho přežití na věčnosti myslet my. Pro věčný život musíme najít adekvátní zdroj, ze kterého budeme moci žít navždy. Ježíš řekl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jn 14,6) A jinde vysvětluje: "Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo věří ve mne neumře navěky." (Jn 11, 25-26)
Ježíš Kristus je zdrojem naší lásky k bližním. A to tím způsobem, že skrze něj zakoušíme úplné odpuštění našich hříchů, dokonalé smíření s Otcem a lidmi. Ježíš nás přijímá už tehdy, kdy jsme hříšní. Hledá nás a touží po setkání s námi. A když se mu dáme najít, když se zastavíme v konání zla a obrátíme k němu náš život, radostně nás zahrne svým odpuštěním, pokojem a svobodou lásky. Tuto milosrdnou lásku nám zároveň Bůh vlévá do našeho srdce a my si milosrdenstvím s našimi bližními připravujeme "zásoby" na věčnost, kde bude rozhodovat to, jak jsme se k Bohu a k druhým zachovali v praktickém životě.
Tedy , když odpustíme, bude nám odpuštěno. Když neodpustíme, budeme muset všechno splatit do posledního halíře.
Buďme alespoň tak prozíraví, jako ten nepoctivý správce, a prosme Ježíše v našich modlitbách, aby nám utvářel srdce podle jeho srdce. Pak budeme rozdávat čím dál tím více odpuštění, milosrdenství a lásky. A na věčnosti budeme věčně žít.
