Přijmout Ježíše do svého života

Ježíš řekl židům: "Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není právoplatné. Někdo jiný je to, kdo svědčí o mně, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je právoplatné.

Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli spaseni. Jan byl lampa hořící a svítící, a vám se zachtělo jen na chvíli radovat se z jejího světla. Já však mám svědectví větší než Janovo: totiž skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které konám, svědčí pro mne, že mě Otec poslal. A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas, nikdy jste neviděli jeho tvář a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal. Zkoumáte Písma, protože vy myslíte, že v nich máte věčný život - a právě Písma svědčí o mně; ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

Slávu od lidí nepřijímám. Ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Přijde-li jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Jak vy můžete uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale nehledáte slávu jen od samého Boha? Nemyslete si, že já na vás budu u Otce žalovat. Vaším žalobcem je Mojžíš, na kterého vy spoléháte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li však tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?" (Jan 5,31-47)

Ježíš Kristus přišel spasit všechny lidi, zvláště ty, kteří tvoří vyvolený Boží národ. Naráží však na odpor, nepřijetí, zamítnutí a dokonce zavržení od svých nejbližších. Chce jim vysvětlit, že Bůh se nedá poznat obyčejným lidským poznáním. Dá se však k němu přiblížit přijetím pravdy, kterou člověk odhaluje svým srdcem i rozumem. Židé si měli dát dohromady fakta, která jsou zřejmá - velká znamení, která Ježíš konal, byla důkazem pravdivosti a síly jeho slova. Když Ježíš řekl ochrnulému: "Vstaň!", nemocný byl okamžitě uzdraven. Když řekl mrtvému: "Mládenče, pravím ti, vstaň!", mrtvý byl vzkříšen. Když Ježíš řekl o Bohu, že je jeho Otcem (používal zdrobnělinu "Abba" - "tatínek", táta), tak je jeho Otcem a on je jeho Synem. Tím také vyhlašuje svou autoritu, která převyšuje veškerou autoritu stvořenou lidským společenstvím. Cokoli Ježíš řekl a říká, popisuje skutečnost a realitu Božího života i života člověka. Ježíšovo slovo odděluje pravdu od lži, určuje ještě vyšší princip, než je naše svědomí. Díky tomu se může naše svědomí opřít o Boží slovo a nechat se formovat. V pochybnostech, kterých je v životě mnoho, se máme držet Božího slova a Boží vůle.

Ve světě začíná být módou, že nad Boží zákony, které jsou vpečetěny v člověku, nad normalitu přírody i svědomí se staví vzdělání, kariéra, osobní zájmy, lidské definice normality lidské sexuality nebo egoistické zájmy společnosti. Lidé začínají hřešit Adamovým hříchem - chtějí si určovat, co je dobré a co je zlé. Bohužel také sklízíme ovoce, kterého chuť nám dosvědčuje, že jsme vyhnáni z ráje.

Slova, která Ježíš řekl židům, říká dnes každému z nás. Pokud jsme se ještě v něčem neobrátili, alespoň se pokoušejme znovu a znovu a prosme Ježíše o to, co je pro náš život nejdůležitější.

Pane Ježíši, chci se ti omluvit za nepřijetí,

když jsem zavrhnul v sobě tvé slovo

a kráčel po svých egoistických cestách.

Odpusť mi ve svém bezbřehém milosrdenství!

Pane, dej, ať je ve mně Boží láska - láska Tvého Srdce.

Dej, ať tě celým srdcem přijímám

v každém dobrém vnuknutí, kterým mě obdaruješ.

Dej, ať naplním v tomto dni tvé slovo,

příkaz lásky k Bohu a člověku.

Věřím a vyznávám, že jsi Božím Synem

a zjevuješ celou pravdu o nás lidech,

o tom, jak máme žít a kde najít pravdu

a věčnost života.

Dej mi, Pane, ochotnou, pokornou

 a radostnou poslušnost každému tvému slovu. Amen.