Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!"
Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!" Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním. (Mk 1,14-20)
Jan Křtitel připravoval Izrael na příchod Mesiáše. Nedělal rozdíly mezi lidmi a naznačoval ve svém kázání, že nikdo před Bohem není zvýhodněn. Káral krále Heroda a farizeje a zákoníky za jejich špatnosti. Herodes chtěl pravdu umlčet, izolovat, uvěznit. Někteří farizeové a učitelé zákona se naoko šli ponořit do Jordánu, aby si lidé o nich mysleli, že jsou zbožní a pokorní. Jan to všechno duchovním zrakem viděl a také je káral.
Po Janově uvěznění Pán Ježíš navázal na Janovo kázání a vyzýval k pokání. Čas naší vnitřní proměny nebyl jenom včera, nebude až zítra. Vždy je "dnes" a "teď".
Výrazem našeho pokání a odvrácení se od hříchu nemá být pouze zanechání zla, ale také vydání se na cestu, na kterou nás Ježíš povolává. Dnešní den nám Ježíš řekne v mnoha situacích, na první pohled banálních: "Pojď za mnou!" Ať to bude výzva k běžným povinnostem našeho životního povolání, tiché vnuknutí vykonat nějaké dobro, anebo životní rozhodnutí, vykročme za Ježíšem tak, jako ti, kdo se stali jeho apoštoly.
Pane Ježíši, kolikrát jsem nejednal podle tvého volání, zanedbával jsem dobrá vnuknutí a šel jsem po svých cestách, které nevedly nikam. Obdaruj mě milostí ochotného a milujícího naslouchání tvému Božskému Srdci a také věrné konání tvé vůle. Amen.