Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
K Ježíšovi přišli Janovi učedníci a ptali se: "Proč se my a farizeové postíme - ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom se budou postit.
Nikdo přece nevsadí záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten přišitý kus ze šatů vytrhne a díra se ještě zvětší. Ani se nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se uchová obojí." (Mt 9,14-17)
Půst není jenom zdržování se něčeho dovoleného, odříkání si jídla či nějakých příjemných věcí. Půst je především vyjádřením vroucí touhy srdce po samotném Bohu. V postu nedáváme akcent na to, čeho se zříkáme, ale naše mysl směřuje k tomu, který nás stvořil, který si nás zamiloval až do krajnosti. Půst je ztrátou něčeho dobrého, abychom se tím dobrým nezdržovali od něčeho ještě lepšího.
Zároveň půst od jídla se dotýká našeho těla, základu jeho udržování při životě. Postem vyjadřujeme, že je ještě něco důležitějšího, co potřebuje žít a co je nutné dát na přednější místo, než je nasycení těla. Je to život naší duše.
Mnohem těžším postem je nutné snášení něčeho, co jsme si nevybrali, ale z lásky k Bohu to přijímáme. Ježíš mluví o nejtěžším postu, kdy člověk má vyhladovělou duši. Jde o období, kdy se nám zdá, že Bůh není, nebo že je nekonečně vzdálen. Jde o prožitky existenciální samoty. Je to stav, kdy vnímáme život "odcizeně", kdy nerozumíme tomu, proč žijeme - ať už je důvodem tohoto strádání jakýkoli. Takový hlad duše je nekonečný, protože člověku chybí samotná jeho podstata - Bůh.
Tyto chvilky jsou nejtěžším postem, protože ztrácíme z našich pocitů toho, který je nám nejdražší a nikoho bližšího a důležitějšího v našem životě nemáme. Tento půst přichází v různých podobách.
Tak, jako půst tělesný nám očišťuje mysl, dodává sílu k sebekázni a usměrňuje k čistotě naše myšlenky, podobně půst "ztráty" Boha v nás vytvoří očištění od falešných představ o něm samotném a prohloubí naši touhu po Bohu pravém.
Apoštolům byl Ježíš "vzat" na kříži. Hříchem si odnímáme Boha ze svého srdce my sami. Pak strádáme a objevují se výčitky svědomí, tendence unikat před Bohem a přitom jedině on nás může uzdravit a utišit existenční hlad. Ježíš nechce, abychom si vytvářeli tento "půst", který způsobuje hřích. Chce nás nasytit svým milosrdenstvím, odpuštěním, svou přítomností. Nenechme vyhladovět naši duši, aby nakonec definitivně neumřela.
Přijď nám na pomoc, Pane Ježíši, sešli nám svého svatého Ducha, ať jsme trpěliví v očekávání Tvého příchodu. Dej nám milost, abychom ve chvílích, kdy se nám zdáš vzdálený, trpělivě na Tebe čekali, po Tobě ještě více toužili a Tebe hledali celým svým životem.
Pane Ježíši, ty jsi se kvůli nám ochotně zřekl své slávy,
stal ses jedním z nás a přijal jsi kříž a smrt za naši spásu.
Otevři naše srdce pro tvůj příchod,
nasyť nás svým milosrdenstvím
a dej nám pravý hlad po tvé přítomnosti.
Amen.