Dětem patří Boží království

Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci (jim) to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10,13-16)

Někdy se cítíme důležití,  jako evropský apel na elektrická auta. Promiňte mi to přirovnání. Totiž díky důrazu na svou hodnotu, své postavení, ambice a plány, které plní naše nitro, přehlížíme to, co je Boží a přitom si myslíme, jak jsme na úrovni. A toto se může stát i v náboženské oblasti. V Božích věcech začneme zdůrazňovat to, co nakonec zastíní původní Boží úmysl. Tak si apoštolové ve své "náboženské dospělosti" nevšimli, že Bůh má jiné smýšlení než oni. Nechtěli, aby se Ježíš zabýval malichernými problémy matek a už vůbec ne, aby byl unaven z malých "capartů", kteří přece nerozuměli Božím věcem a měli jenom svůj dětský svět.

Ježíš vyzdvihuje vlastnost dětské opravdovosti. Dítě žije svůj život naplno. Celistvě. V útlém dětství je úplně odkázáno na své rodiče.
Bůh nám nabízí nový směr pro naše myšlení a vnímání života. Odkrývá pravdu, že to podstatné, co nás dělá člověkem, můžeme od něj pouze přijmout a ne si vyrobit.

V otevřenosti srdce na Boží nabídku se skrývá tajemství duchovního života. Pokud nebudeme jako děti v úplném a celistvém přijímání Božího slova a vůle, Boží království projde kolem našich domnělých zámků a hradů, které se v přívalech životních bouří zhroutí jako domeček z karet.

Pane Ježíši, obdaruj nás milostí,
ať jednoduše, jasně, otevřeně a zcela
přijímáme tvé slovo
a podle něj si také zařídíme svůj život.
Tak jako děti. Amen.