Ježíš vystupuje po završení díla vykoupení na nebesa do slávy svého Otce.
Ježíš řekl zástupům: "Nikdo nerozsvítí svítilnu a nepřikryje ji nádobou ani ji nedá pod postel, ale postaví ji na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli. Nic totiž není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
Dávejte tedy pozor, ať dobře posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co myslí, že má." (Lk 8,16-18)
Jsme stvořeni jako Boží světla, která mají zářit láskou, milosrdenstvím, dobrotou, pravdou, pokorou. Někdy je potřeba, abychom si vzájemně posvítili na cestu. Potřebujeme jeden druhého.
Ten, kdo se cítí bezpečně ve svém špatném chování, je neustále konfrontován světlem svědomí, které Bůh vložil do podstaty lidské existence. A i kdyby toto svědomí potlačoval a lidé by nepřišli na to, jak špatné skutky koná, jednou to všechno vyjde veřejně najevo. Kristus jako světlo světa posoudí jednání každého z nás. Bude to v čase naší smrti a v den posledního soudu nad světem.
Máme další den před sebou jako šanci pro světlo. Nechme se nyní prozářit samotným Kristem a ve chvilce ticha mu řekněme svou osobní modlitbu. Vlastními slovy ho poprosme o světlo pravdy pro dnešní den, pro naše záměry, úmysly, slova i skutky. Prosme, abychom byli dnes pro druhé skrze milosrdnou lásku majákem, který jejich svědomí ukáže dobrý směr.