Výzva pro postní období obrátit se k Bohu
Ježíš řekl: "Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi." (Mt 10,32)
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, že jsi svým křížem vykoupil svět.
Veronika se prodírá mezi vojáky a na krátký moment se dostává do blízkosti Ježíše. Přikládá šátek na zkrvavenou tvář Božího Syna. Ježíš na něj svou krví maluje obraz své lásky k člověku. Krev je barvou života, výrazem, že Kristus je přítomen v každém, i v tom sebemenším skutku lásky. Otisk Ježíšovy tváře na Veroničině roušce je poděkováním za její statečnost a veřejné přiznání se k němu ve chvíli, kdy je to nebezpečné. Veronika je dalším majákem světla v temnotách lidské nenávisti. Ježíš vnímá, že jsou lidé, ohledně kterých není zbytečná křížová cesta a smrt na kříži. To nebe, které hlásal svým životem i slovem, se uchytilo v srdcích lidí.
Veronika malým skutkem lásky nedokázala zachránit Ježíšovi život. A přece - jak je důležité, abychom byli přítomni na křížových cestách našich bližních. Jak je potřebné i to málo, co můžeme udělat, i ta malá útěcha v bezútěše tohoto světa. Náš život je povětšinou utkán z malých gest lásky. Někdy máme tendenci nad tím mávnout rukou. Ale i to málo, pokud v sobě skrývá světlo Boží přítomnosti, se stává skutečností, která přináší život a vtiskuje Kristovu tvář do prostředí, ve kterém žijeme.
Podívejme se kolem sebe. Nedokážeme zachránit celý svět. Ale co můžeme, to udělejme. Znovu se podívejme s láskou na naše nejbližší. I když jsou nedokonalí a hříšní v mnoha věcech, mají svou tvář, která je už dost zbědována a poplivána. Naším úkolem je odhalovat jejich pravou tvář skutky lásky, které v nás činí sám Kristus.
Pane Ježíši, učiň si z naší duše roušku své útěchy na křížových cestách našich bližních.
Pane Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci. Amen.