Každý z nás má svého anděla

Učedníci přišli k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako to dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo příjme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce.“

Každý z nás má svého anděla. Jenom ve spěchu života v nás i kolem nás nevnímáme srdcem ani vírou jejich přítomnost a přitom se často zjevně projevují. Jsou strážci našeho srdce, vnukají nám průzračnost, prohlubují dar údivu nad Božím dílem, vedou nás v myšlenkách k správným úsudkům, nabádají nás zaměřit náš život k Bohu, učí nás pravdě, pokoře a milosrdné lásce. Pokud se budeme snažit o tyto skutečnosti, staneme se dětmi Božího království - bez infantilnosti a přehnané naivity - a přece průzrační, plní života a očekávání naplnění našich nadějí, které nám vnuká sám Bůh.

Naši andělé hledí na tvář našeho nebeského Otce, vnímají, co si přeje v našem životě a radostně nám to sdělují. Nezarmucujme je naší nevšímavostí ohledně Boží vůle.

Ve chvilce ticha si uvědomme přítomnost našeho anděla strážného, poděkujme mu za jeho péči a ochotně se v tichu zaposlouchejme do vnuknutí, která jsou od něj určena na dnešní den.